Kronika




III. vek

III. věk


Zuří válka mezi Římem a Egyptskou říší. Egypťané již ví, že prohrají. Římané překročili průliv mezi Hispánií a Mauretánií a teď získávají jednu egyptskou provincii za druhou. Legie vojáků se neúprosně blíží k Egyptu.


Kapitola první – Schůze vlády

V hlavním městě Egyptské říše, v Alexandrii, byla mimořádně svolána vláda. Faraón Leinad se hned chopil slova: „Neexistuje věc, která by mě trápila více, než to, co budeme projednávat na této schůzi. Egypt prohrává válku. To už nezměníme – Římané jsou silnější vojensky i ekonomicky. Den ode dne jsou blíže branám tohoto města. Na nás je teď rozhodnout, co budeme my, a tedy i lid Egypta dělat. Máme utéct, nebo bojovat do posledního muže? Máme s vetřelci jednat, nebo se jim vzdát? Tohle dnes musíme vyřešit.“ Odmlčel se a posadil se na svůj trůn z libanonského cedru vykládaného zlatem. Usedli i členové vlády – vezíři Cain, Frozen Hero a Egon.

„Nemyslím, že útěk je to nejlepší řešení“, začal ministr obrany Frozen Hero „Pokud utečeme, doženou nás a nic se nezmění“

„Co tedy navrhuješ? Máme bojovat do posledního muže? Padnout, i když můžeme žít?“, namítnul Cain.

„Žít? To bychom mohli, ano. Ale pouze v područí Říma, jako jeho otroci, nebo přinejlepším sluhové.“

„Neříkám, že bychom se Římu měli vzdát. Můžeme zkusit vyjednávat.“

„Prohráváme válku.“ozval se Egon „Myslíš, že bychom mohli vyjednat mír za příznivých podmínek? Římané chtějí Egyptus s jeho zlatými doly, chtějí Alexandrii s jejími přístavy. Nebudou vyjednávat.“

„Je tu jedna možnost“ řekl zasmušile Faraón, „Já zůstanu zde a budu se snažit vyjednat mír, armáda a větší část lidu ustoupí na Krétu. Tam vybudují poslední baštu Egyptské říše, pokud by vyjednávání selhalo. A pokud mír bude, prostě se vrátíte“

„Zůstanu tady také, nemůžeš jednat sám“ promluvil Cain, „A Frozen Hero s Egonem můžou řídit ústup.“

Leinadovi se viditelně ulevilo: „Jsem rád, že tu nebudu sám. Jsou to temné dny pro naši říši a nejbližší dny budou klíčové. Jako Faraón bych to neměl říkat, ale jsem šťastný, že celé vyjednávání nebude jen na mně“

„Rád se ujmu přípravy ústupu. Zdá se mi to jako nejlepší řešení“ řekl Egon a zvedl se k odchodu. Frozen Hero jen kývl hlavou a odešel.


Kapitola druhá – Přípravy

Po této poradě odešli vezíři Egon a Frozen Hero za velitelem Alexandrijských doků, aby zjistili, jak dlouho bude trvat výstavba loďstva dost velkého na to, aby pojmulo značnou část egyptského lidu. Velitel je nepotěšil, řekl, že se to dá stihnout nejdřív za dva měsíce. Mohli by však ustupovat ve vlnách, pokud by byly tři, první by byla připravena k vyplutí už za rozbřesku příštího dne.

Leinad poslal na Krétu poštovního holuba se zprávou, v níž nařizuje přeměnění tohoto klidného ostrova na pevnost, která bude schopna zajistit jídlo a střechu nad hlavou pro obrovské množství lidí. Vezír Quo Vadis, který Krétu spravoval se ihned dal do práce. Začaly se budovat hlásky, které by měly zpozorovat lodě z velké vzdálenosti. Města na Krétě byla rozšiřována o nové domy, které budou obývány Egypťany z pevniny. Zatím ale ještě zely prázdnotou.

Faraón seděl ve své komnatě. Za dveřmi někdo mluvil. Pak stráž vpustila dovnitř vezíra Caina. „Volal jsi mě, pane“zeptal se.

„Ano, mám špatné zprávy. Ztratili jsme Afriku a Římané právě drtí poslední obranu Cyrenaicy.“

Cain usedl naproti Leinadovi a smutně zkonstatoval: „Takže za chvíli budou v Egyptu. Neubráníme ho, jejich armáda je příliš silná, mí zvědové říkají, že ji vede sám císař LordShadoW.“

„To je zlé, ten nezná slitování. Musíme počítat s tím, že Egyptus bude vypálen, pole a doly si vezmou pro sebe a nám nezůstane nic.“

„A co Peršané? Nenabízejí pomoc?“zeptal se vezír.

„Mají dost starostí s Germány na severu, ale slibují, že na Krétě a Kypru budeme pod jejich ochranou. Teď musíme jenom čekat, až stráže na hranicích pošlou holuba se zprávou, že Římané se chystají vstoupit do Egypta. Až zpráva dorazí, vyšleme první vlnu ustupujících. Ty ještě Řím neohrozí, nebudou o nich vědět. Zbytek už budeme muset propašovat, určitě budeme pod námořní blokádou.“

„Dobře“ řekl Cain, „půjdu se podívat do doků, jak pokračuje příprava lodí“

Faraón pokynul rukou a vezír se zvednul k odchodu.

„Dělejte vy bando špinavců, tohle musí být do večera hotové!“ řval kapitán jedné z lodí na námořníky, kteří nakládali zásoby. Vezír Egon to sledoval z balkónu paláce velitele doků. Ten tam stál s ním.

„Myslíte, že to stihneme?“ zeptal se neklidně ministr

„Musíme, sám jste mi to říkal. Do rána budeme připraveni na vyplutí.“

Egon se zamyslel: „Nejlepší by bylo vyplout ještě za tmy…“

„Tak to je téměř nemožné, pane. Musíme připravit sto lodí a zatím máme hotové jen tři. Děláme co můžeme, pane, věřte mi.“

„Věřím vám, ale pospěšte si, čím dřív tahle vlna vypluje, tím dřív můžou vyplout ty zbývající.“


Kapitola třetí – Špatné zprávy

Ministr informací Cain se rozhodl dojít k dokům po vlastních nohách. Široké alexandrijské ulice byly bezpečné a kvůli těžké době i neobvykle prázdné. A navíc si Cain potřeboval srovnat myšlenky v hlavě. Právě bloumal nad tím, jak budou krýt poslední ustupující lodě, když za sebou uslyšel rychlé kroky a funění. Otočil se a uviděl tlustého velitele stráže Hlavní brány, jak s vykulenýma očima běží přímo k němu.

„Pane ministře, pane ministře!“ volal už z dálky, „Římané útočí, jsou už skoro tady!“

„To není možné, holub s varováním měl doletět aspoň den předem!“

„Nedoletěl! Do města utíkají skupinky vesničanů, jejich domovy jsou vypalovány! Římané tu budou do půlnoci!“

„Okamžitě se mnou půjdeš k Faraónovi! Sdělíš mu podrobnosti a připravíme obranu.“

„Byl jsem zrovna na cestě k němu…“začal kapitán, Cain ho ale přerušil.

„To je teď jedno, pojďme.“

Do Faraónovy komnaty doslova vtrhnul ministr informací s kapitánem Hlavní brány. Leinad překvapeně vzhlédl a uviděl vezíra s naléhavým výrazem ve tváři doprovázeného jakýmsi vojákem, který se teď vrhnul na kolena, jak to přikazovala etiketa.

Cain hned začal mluvit: „Pane, Římané budou o půlnoci u bran města, holub se nejspíš ztratil v písečné bouři!“

Faraón pokynul kapitánovi, ať vstane. „Co ty o tom víš?“ Voják mu řekl o uprchlících.

„Nesmíme marnit čas, pane. Musíme zavolat Frozen Hera, ministr obrany je v této věci nepostradatelný. Kapitáne, jdi do kasáren a zmobilizuj vojsko. Má pečeť ti k tomu postačí. Caine, ty vyslechneš uprchlíky a sdělíš mi, jak velké je římské vojsko. Také někoho pošli do doků ať zjistí, jak jsou na tom lodě. A vyřiď Egonovi, co se děje.“

Oba odešli splnit rozkazy. Leinad zavolal posla, ať pošle holuba na Krétu.

Stmívalo se. Hradby Alexandrie se tyčily nad plání, která se rozkládala kolem nich. Oddíly vojáků pochodovaly od věži ke věži, celé opevnění se ježilo kopími a luky. Každý z důstojníků věděl, že nadcházející bitva je prohraná, a přesto všichni do jednoho ujišťovali svá mužstva o vítězství. Frozen Hero odešel řídit obranu přímo na hradby, Egon zůstal v docích, kde teď bylo slyšet mnohem více křiku a rámusu. Jakmile dorazila zpráva o tom, že lodě musí vyplout dříve, než město padne, byli do doků povoláni všichni otroci z města. Cain a Leinad byli v paláci a plánovali, co dál.


Kapitola čtvrtá – Obléhání Alexandrie

Vojákům na hradbách drkotaly zuby strachem a zimou. Ohřívali se u ohňů, které plápolaly na věžích. Na obzoru se najednou objevil jezdec. Lučištníci napnuli luky a zamířili. Když přijel blíž, ukázalo se, že to je římský posel. Vojáci na něj přestali mířit a on sesedl z koně.

„Chci mluvit s vaším velitelem!“ zakřičel na vojáky.

Na jedné z věží Hlavní brány se objevila postava ve zlatém brnění. „Já jsem Frozen Hero, velitel egyptské armády.“

„Mluvím jménem římského císaře Lorda ShadoWa. Římská říše požaduje, abyste okamžitě složili zbraně a bezpodmínečně kapitulovali. Pokud tak učiníte, nic se vám nestane. Pokud ne, město bude srovnáno se zemí a každý jeho občan bude odsouzen k doživotnímu otroctví. Váš Faraón bude zajat a převezen do Říma.“

Frozen Hero zavrtěl hlavou a s úsměvem řekl: „Mluvím jménem egyptského Faraóna Leinada. Naše město se nevzdá za takovýchto podmínek. Faraón je ochoten jednat o míru, ale vojsko zbraně nesloží.“

„Jak myslíte.“ zavolal posel a vyskočil na koně „Okusíte moc našich legií!“

Když odjel, poslal Frozen Hero posla do doků, aby zjistil, jak dlouho musí město udržet. Odpověď došla brzo – první vlna může vyplout za svítání. Teď byla půlnoc.

Mezitím v paláci Leinad s Cainem plánovali jejich postup při vyjednávání. Shodli se na tom, že jakmile první vlna ustupujících opustí přístav, město se vzdá Římanům. Protože se vzdají dobrovolně, neměli by legie srovnat město se zemí. Leinad počítal s tím, že budou vyjednávat přímo s Lordem ShadoWem.

Frozen Hero neklidně přešlapoval. Římané už tu měli být, ale stále se neobjevovali. Každou minutou se zmenšovala morálka jeho mužů. A najednou se na obzoru ukázala oranžová světélka pochodní. Čím blíže byla, tím se římské vojsko zdálo být větší. Až se konečně zastavilo. Před hradbami Alexandrie stály tři legie římských vojáků. Jejich brnění se lesklo v mihotavém světle ohňů. Za formacemi vojáků šly rozpoznat přesunující se onagery a balisty – římské obléhací stroje. Ovšem největší dojem dělalo pět obrovských dobývacích věží. Teď si i řadoví vojáci uvědomili, že bitvu prohrají. Hradby zašuměly údivem a zároveň strachem. Pak začal útok. Skupiny legionářů vyrazili proti hradbám ve formaci „želva“, která je takřka nezranitelná šípy. Za nimi se k hradbám hlemýždím tempem sunuly věže. Frozen Hero se otřásl. Do svítání zbývaly asi dvě hodiny.

Třikrát zadul roh. To bylo znamení pro egyptské obránce. Začali vrhat kameny a nádoby plné hořící smůly přímo na legionáře. Způsobili sice značné ztráty, ale legie postupovaly v nezměněném tempu. Ohromující morálka. Onagery a balisty zahájily palbu. Kameny dopadaly na hradby, ale ty zatím odolávaly. Na jejich výstavbu bylo před lety vynaloženo ohromující množství prostředků, a to jak lidských, tak materiálních. Teď se tato investice vyplatila. Přiblížila se jedna z pěti obrovských věží.Její můstek se zaháknul o hradby a z nitra věže začali vybíhat těžkooděnci. Naštěstí se objevovali vždy po dvou, takže je množství egyptských kopiníků mohlo zadržet. Další Římané, nejspíše otroci, protože neměli žádné brnění, nosili k obranným zdím dlouhé žebříky. Na to čekali vojáci pod hradbami, kteří je vztyčili a okamžitě začali šplhat nahoru. Ač se obránci snažili jak mohli, všechny shodit nedokázali. Na hradbách bylo čím dál více Římanů. A to teprve dorazily tři věže z pěti. Čtvrtá byla zničena dobře vrženým kamenem z egyptského katapultu na jedné z věží, ale to nemohlo zvrátit průběh bitvy. Římané jednoznačně vítězili. Vyšlo slunce.

Frozen Hero se podíval směrem k moři a spatřil bílé plachty vzdalujících se lodí. Takže to dokázali! Jeho rozkazy byly jasné. Jakmile lodě opustí přístav, obrana hlavního města se vzdá. Tak se i stalo. Roh zadul dvakrát a Egypťané odhodili zbraně. Na všech věžích zavlála bílá vlajka.


Kapitola pátá – Vyjednávání

Po tom, co obránci hlavního města složili zbraně, začalo římské vojsko stavět rozsáhlé tábořiště. Spíše to tedy připomínalo pevnost.Všichni egyptští vojáci byli posláni do městského vězení a důstojníci měli zákaz vycházení. Totéž platilo pro vládu, ale ani ten nejoddanější strážce neodolal měšci plnému egyptského zlata, takže práce v docích mohly víceméně nerušeně pokračovat dál. První vlna ustupujících odjela na přepravních lodích, které už byly zakotveny v Alexandrii, pro další se už musely upravovat nákladní a rybářská plavidla. Práce tedy postupovaly pomaleji a jen jednou za čas mohla s rybáři vyplout jedna loď navíc, která se už neměla v úmyslu vrátit.

Frozen Hero, Cain a Leinad nyní naslouchali řeči římského císaře. Egon s nimi nebyl, odjel na Krétu s první vlnou, aby se ujal velení nad uprchlíky.

„Způsobili jste nám značné ztráty.“ začal Lord ShadoW „Čekáte snad, že to přejdeme bez povšimnutí?“

„Nečekáme žádné velké ústupky, chceme jen kontrolu nad Alexandrií.“ odpověděl Leinad.

Lord ShadoW jen zavrtěl hlavou a řekl: „O tom by se dalo uvažovat nejdříve za několik měsíců, musíme nejdřív odsoudit všechny válečné zločince…“ a podíval se směrem na Frozen Hera „Nemůžete také počítat s tím, že byste vládli vy. Jste naši nepřátelé, a to, že jste se nám vzdali na tom nic nemění. Správa města zůstane v římských rukou do konce roku. Do té doby zůstanete v paláci. A málem bych zapomněl, město je ode dneška pod námořní blokádou.“ Císař se zasmál a s vlajícím pláštěm vyšel z místnosti. Za ním odešla i půlka jeho osobní stráže, zbylí vojáci budou členy vlády sledovat na každém kroku.

Cain se ohlédl a potichu řekl: „Námořní blokádou už žádné lodě nepropašujeme. Jedno řešení tu ale je. Odvoláme lodě bránící Krétu. Tím jí sice zbavíme jediné obrany, ale Římané teď na ni stejně útočit nebudou, mají dost starostí s Persií. Prorazí blokádu a odvezou nás, vojáky a poslední vlnu uprchlíků na Krétu.“ Leinad souhlasil s jeho návrhem.

Cain tedy řekl: „Ještě dnes v noci pošlu na Krétu holuba se zprávou, že má celá flotila vyplout k Alexandrii a prorazit blokádu. Jakmile dostanu čas příjezdu, začneme s přípravami na osvobození vězňů.“

A tak se i stalo. Holub byl tajně poslán a Cain zachmuřeně odešel do svého paláce, následován dvěma římskými vojáky.

Někdy v této době dorazili ustupující Egypťané na Krétu. Egona osobně uvítal Quo Vadis: „Vítám tě na Krétě, ministře. Omlouvám se, ale nestačili jsme připravit ubytování pro všechny uprchlíky. Neměli jsme dost času…“

„Toho jsem si vědom a nijak tě z toho neobviňuji, útok na Alexandrii přišel úplně nečekaně. Teď bude stačit i stanový tábor, víc se udělat nedá.“

„Můžu zajistit dostatek vody, ale s jídlem to bude špatné.“ informoval Quo Vadis vezíra o situaci „S Řeky obchodovat nemůžeme, mají dost svých problémů a Germáni nebo Římané samozřejmě nepřipadají v úvahu. Takže jedinou nadějí jsou Peršané, kteří ovšem zase nemůžou uvolnit takové množství materiálu, které by stačilo pro tak obrovské množství lidí, jaké je teď tady.“

„Hmm, v nejbližší době to nebude problém, přivezli jsme z Egypta dost velké množství zásob, ale ty nevydrží věčně. Až vybudujeme tábor, kde budou moct mí lidé spát, rádi pomůžou s výrobou jídla. Do té doby ovšem musíme vydržet. Doveď mě prosím na místo, kde se můžeme usadit.“

Na Alexandrii svítil měsíc. Občané a vojáci oddaní Egyptu stáli spolu s vezíry a Faraónem na molu v opuštěném doku. Původně mělo k osvobození vězňů a zabezpečení přístavu posloužit povstání egyptských důstojníků, ale Faraón nakonec usoudil, že podplacení stráží poslouží stejně dobře, ne-li lépe. Krétská flotila by měla každou chvíli přijet. Všichni napjatě vyhlíželi plachty lodí. Až konečně přijeli. Římská námořní blokáda byla slabá, nikdo nepočítal, že někde ještě může být tak velké loďstvo. Egyptská plavidla obklopila lodě, které blokovaly přístav. Jednu po druhé je potopila. Uprchlíci se nalodili a z dálky se smíchem sledovali, jak do přístavu zmateně vbíhají stráže, vytahují římské námořníky z vody a ukazují si na ně. Leinad a ministři ovšem klidní nebyli. Věděli, že Římané je teď budou pronásledovat.


Kapitola šestá – Plavba

Lodě se kolébaly na vlnách. Egypťané si kryli oči před ostrým světlem ranního slunce, které se navíc ještě odráželo od vodní hladiny. Pluli už téměř dvanáct hodin. Byli teď na širém moři.

„Za jak dlouho dorazíme na Krétu?“ zeptal se Faraón kapitána vlajkové lodi.

„Pokud bude takové počasí, tak za tři dny, pane. Ale myslím si, že přijde bouře. Ta by nás mohla zdržet. Ale s jistotou můžu říct, že do pěti dnů už budou lodě zakotvené v krétském přístavu.“ Mořský vlk se zamračil a odešel za svými povinnostmi.

Bouře. To slovo se Leinadovi honilo hlavou. Znal kapitána dobře, kdysi to byl velitel alexandrijského přístavu. Ten nikdy nevyslovil obavu bez vážného důvodu. Brzy se za nimi pustí římské lodě a ještě k tomu přijde bouře. Mají se na co těšit.

Další den uběhl v klidu, moře bylo však až příliš tiché. Námořníci znepokojeně ukazovali na východ. V noci se ukázalo, že jejich strach byl oprávněný. Zvedl se vítr, který pak přešel ve vichřici. Do lodí narážely vlny a posádky urychleně vytahovaly plachty. Zbytek flotily zmizel Leinadovi z očí. Hustě pršelo. Zablesklo se a pak zaburácel hrom. To bylo pro některé Egypťany příliš. Propadli panice a zmateně pobíhali po palubě. Vojáci dostali rozkaz uklidnit je, ale oni sami na tom nebyli o moc lépe. Lodě přetékaly vodou z vln a deště. Hladinu opět ozářil blesk. Vpravo od vlajkové lodi se zvedala vlna tak velká, že převyšovala stěžeň. Teď už na lodi panoval absolutní chaos. Rozkazy kapitána a lodních důstojníků nikdo nevnímal. Obrovská masa vody se přehnala přímo přes palubu. Část posádky smetla do moře, ti, co se udrželi mohli spatřit, jak se tři další plavidla potápějí. Leinad už ztratil naději, zavřel oči a čekal na další vlnu. Ta ale nepřišla. Bouře pomalu utichala.

Smršť přežilo patnáct z dvaceti lodí. Kapitán zahynul, oba ministři přežili. Námořníci hledali trosečníky a ostatní pomáhali s opravami. V tom se ozval hlas hlídky: „Římané! Římané jsou za námi!“ Všechen hluk najednou utichl. Egypťané se dívali směrem, který ukazoval hlídkující voják. Na obzoru šly vidět čtvercové plachty. To mohli být jedině římské lodě, které je objevily. Leinad s kapitánem původně plánovali, že se s pronásledovateli střetnou v boji, ale kvůli včerejší bouři by to teď byla sebevražda. Bylo rychle rozhodnuto, že poplují na Krétu nejrychleji, jak budou moci. Tam budou totiž kryti perskými loďmi. Snad dorazí dříve, než je Římané dostihnou.

Plachty byly napnuty k prasknutí, vanul příznivý vítr. A přesto je římské trirémy doháněly.

„Neutečeme jim. Naše lodě jsou poškozené a navíc je nás méně, takže se jim ani neubráníme“ konstatoval smutně Frozen Hero.

Leinad pokýval hlavou, ale pak řekl: „Pořád je tu šance, že nás potká perská hlídka. S její pomocí už bychom je zahnali.“

„Peršané mohou být na míle daleko. Nesmíme na ně příliš spoléhat“ oponoval ministr obrany.

„Bohužel už jsou to jediné, na co se v tuto chvíli spoléhat dá“ ozval se Cain „Buď s jejich pomocí zaženeme Římany, nebo bez nich padneme do zajetí.“

Římané už byli na dohled. Cainovi se téměř zdálo, že vidí vojáky na palubách. A za chvíli už je skutečně rozeznal. Dvacet římských trirém se neúprosně blížilo k zádím egyptských lodí. Ty byly sice silnější, ale bylo jich méně. Už nemělo smysl utíkat. Leinad dal rozkaz k otočení lodí. Římané nemohli kvůli veslům plout v těsné formaci a Faraón toho chtěl využít. Lodě krétské flotily měly vjet mezi plavidla nepřátel a zpřerážet jim vesla. Takto zpomalené by pak trirémy byly snadnějším cílem. Egypťané se chystali na riskantní manévr. Římané by je totiž mohli zahákovat a jejich pěchota by převzala loď. Pak vyrazili. Posádky trirém čekaly boj na dálku, takže nestačily zareagovat. Většině egyptských lodí se podařilo zničit alespoň část vesel a projet za Římany. Na druhé straně spatřil Leinad záchranu. Velice rychle se blížící modré plachty perských plavidel. Pocítil obrovskou úlevu. Nebezpečí je za nimi. Teď už je spatřili i Římané. Dali se na ústup. Nebo spíše zběsilý úprk. Bez vesel byly ale trirémy zoufale pomalé. Neměly proti perským a egyptským lodím šanci. Brzy byli pochytáni i poslední nepřátelští vojáci. Cesta na Krétu byla volná.

Dátum: 17.07.2008 21:11:34, Autor: Cain a Leinad, Národ: Egyptan



III. vek

Bitva u Cypru

"Vidím na obzoru loď!", vykřikl pozorovatel. "Počkat, není jedna. Vidím dvě, tři, ne víc! Deset, možná dvacet, co dvacet, padesát! A pořád se objevují další!"

"To budou Germáni," řekl klidně faraon, který teď osobně velel znovu vybudované Centrální flotile. Centrální flotila byla zcela zničena při obraně přístavů Egyptusu. Od té doby se začala znova stavět v Krétských přístavech nová. Trvalo několik měsíců, než byla zase vybudována, ale nyní značně překonávala svoji dřívější sílu. Skládala se z několika těžkých bitevních lodí třídy Syria a mnoha lehčích Achaia.

„Zamiřte směrem k Germánské flotile! Teď jim ukážeme, co to znamená bojovat s Egyptem!“ zavelel Leinad.

Centrální flotila se blížila pomalu. Způsobovaly to hlavně těžké a pomalé lodě Syria. Germáni se nacházeli už poblíž Cypru. Když ale zpozorovali Egyptskou flotilu, vydali se za ní.

Faraon chtěl zvýšit morálku námořníkům a tak jeho vlajková loď šla v čele příkladem. (Navíc také Leinad vyplatil 3x 300 mincí, aby zvedl morálku alespoň na 30% pozn. autora).

„Těžké bitevní lodě Nyl, Paya, Gíza a vlajková Imperium budou zaměstnávat bitevní lodě nepřítele a jako podporu dostanou 2., 3. a 5. skupinu lehkých křižníků. Ostatní zaútočte na přepravní lodě.“ rozkazoval Leinad.

Během pár minut už schytala Imperium ránu z nárazu Germánské lodi. Loď se otřásla. Naštěstí lodě typu Syria jsou velmi odolné a tak nebyla příliš vážně poškozena. Germánskou loď však čekala odplata. Kapitán jedné lodi z 3. skupiny lehkých křižníků vrazil do boku Germánské lodi a málem ji rozpůlil.

Germánů bylo stále víc a víc. Jako by jich bylo nekonečno. Momentálně byla na moři pro Germány 5 násobná převaha v lodích a jen díky tomu, že Germánská plavidla jsou zastaralá ještě Centrální flotila nepadla.

Zanedlouho začali boje na palubách lodí. To byl průšvih. Germáni byli v pěšácích vždy lepší, jelikož od narození nedělali nic jiného, než bojovali. Zanedlouho byl Nyl obsazen. Gíza před tím, než aby Germáni měli tak silnou loď radši zahájila palbu a Nyl potopila.

Imperium se zatím statečně bránila. Nyní už byla jak ementál od nárazů nepřátelských plavidel. Sama zatím potopila katapultem 7 lodí nepřátel a nárazem 3. Teď byla však ve stavu, kdy ji bylo nutno opustit.

V době, kdy se potopila Imperium už z Centrální flotily nic nezbývalo, kromě záchranných člunů, které teď plavali na Cyprus. Za bitvu Germáni ztratili 5/8 svých lodí u Cypru. Dále se potopila armáda asi 40 000 vojáků. Egypťanům se vypařila prakticky celá Centrální flotila a utopilo se 30 000 vojáků.

Dátum: 17.07.2008 21:10:06, Autor: Leinad, Národ: Egyptan



III. vek

Jednání

V době kdy Germáni porazili mocnou Římskou říši se k nám začali chovat jako k nepřátelům. Teď se koná schůze nejvýznamnějších představitelů Egypta. Jednání bylo dlouhé, až nekonečné. „Od barbarských kmenů nemůžeme čekat nic dobrého!“ prohlásil Mandel, „My se ale jen tak nedáme. Za naši čest budeme bojovat až do posledního muže! Jestli chtějí Germáni válku, mají ji mít!“
Netrvalo dlouho a poštovní holub objevil obrovské loďstvo Germánů. „Válka už je nutná,“ řekl faraón a postavil se do prvních řad. Dokázal tím svou odvahu.Lodě přijížděly jedna za druhou. Ovšem jak rychle přijely, tak byly i potopeny. „Germáni by museli vymyslet něco lepšího, aby porazili hrdé Egypťany“, zasmál se Cain. Jeho úsměv nebyl skutečný, bál se totiž nejhoršího
Germánská zloba a pomstychtivost neměla hranic. Šlo jim jen o jedno: způsobit Egyptu takovou škodu, aby na ní vzpomínali ještě 200 let poté, pokud by vůbec někdo přežil. S válkou přišla do Egypta chudoba, strach a smutek. Jen málokdo nevěděl o udatnosti Germánů v bojích proti Římanům. Nebyl vezír, který by se nechtěl bojů zúčastnit - naše pýcha byla tak velká, že mohla vzdorovat zákeřnosti Germánů.
Vypukla bitva. Nejdříve námořní, ve které Germáni spíše prohrávali, ale boj měl pokračovat. Egypt udeřil rychle a osvobodil svou domovskou provincii, na kterou Germáni podle dohody nesměli zaútočit. Egyptus nám měl být vrácen dle dohody, ale my už nechtěli čekat - stejně by nám ho nevrátili.
Germánům jsme to vysvětlili, ale o ni i toto porušili a udeřili na nepřipravený Egypt, který nedokázal vzdorovat. Jeho hradby by zastavily celý Řím a půl Germánie zároveň. Amreps nejkrutější ze všech Germánů, byl tak krutý, že vlastní lid se ho bál oslovit. Kdo by se nebál muže, který proslul svou krutostí a zákeřností? Hradby, které byly stavěny několik desítek let jeho vojsko prorazilo za necelých pár hodin. Ani Frozen Hero, mocný velitel egyptské armády, nedokázal Amrepsovi vzdorovat. Obyčejný Germán by nedokázal prorazit Egyptské hradby. A zvlášť pokud by tam byla soustředěna taková síla. Bylo tam asi 15 vezírů, 20 správců, stovky občanů a velitel Frozen. Amreps, ačkoliv se nemohl rovnat takovéto síle, bojoval bez ustání, nehledě na Egyptskou přesilu. Padal správce za správcem a plno vezírů. Domy byly vypalovány a Egypťanky znásilňovány. Pak Amreps našel Frozena, jeho největšího konkurenta a vyzval ho na souboj. Boj byl skoro nekonečný, ale nakonec Frozen vyrazil barbarovi meč. To ale výhru nezaručilo. Frozen byl bodnut zezadu, padl na zem poražen lstí. „Tak to bychom měli!“ zasmál se Amreps. Egon, Frozenův věrný přítel, ho vzal na loď a tam ho ošetřil. Když opustili Egypt, Egon přísahal, že ho pomstí a odplul na Krétu.
Jeden vezír se ale ztratil, měl teprve do Egypta dorazit. Všichni mysleli, že jeho loď byla potopena na moři. Až do chvíle, kdy poštovní holub ohlásil osvobození Numidie a Afriky. Byl to Prometheus. Věděl, že útok na provincie mu zaručí jen smrt, ale přesto chtěl padnout za svou zem, za Egyptskou říši.
Germáni naštěstí nikdy nebyli moc chytří, a tak si nechali obsadit provincie bez většího odporu. Lid vítal tohoto vezíra. Ovšem Prometheus věděl, že to není napořád. „V naději,“ řekl, „bojuji za čest a pravdu, kdo se přidá a bude bojovat po mém boku? Je lepší zemřít jako hrdina, než jako otrok!“ Nadšený lid vzal do ruky meče a společně dobyli další provincii. V tu chvíli se objevil starý věštec a zvolal: „Odejdi, mladý hrdino. Nesmíš padnout! Egypt tě ještě potřebuje. Mám lodě, pluj s nimi po moři, jen tak se ti povede utéct.“ Prométheus ale odpověděl: „Ne, já svůj lid nemůžu opustit. Lodí je dost na přepravení poloviny obyvatelstva, vezmi je s sebou, my ostatní se budeme bránit tak dlouho, dokud to jen půjde.“ Hned jak stařec odplul, Amreps zahájil útok na další provincie. Tentokrát bylo obyvatelstvo připraveno a tak způsobilo Germánům veliké škody.
V tu chvíli zatím ještě slabý Frozen chtěl bránit Kypr a Krétu. „Jdu já,“ řekl Mandel, „je to moje povinnost. Vím, že nejsem ještě moc zkušený, ale budu bojovat až do konce.“ Začal tedy velet námořní obraně. „Ještě jsme neprohráli, teď budou Germáni chtít dobýt Kypr. Jdu ho bránit.“
Jeho pomoc byla nečekaná, ale úspěšná. Pomohl hned odrazit útok. „Jsem rád, že jsi přijel, příteli,“ řekl x_t_c, velitel obrany Kypru. Mandel znaveně odpověděl: „Já také, ale raději bych přijel z jiných důvodů.“
Ostrov byl chudý, zničený, ale přesto dost silný. „Nevím, jak dlouho se udržíme. Amreps boduje, pokud vím, pane x_t_c!“ volal přibíhající voják.
“Vojsko Germánů útočí, je jich strašně moc nedokážeme se ubránit. X_t_c s Mandelem vypluli, ještě jsme neprohráli.“ Bojovali tak dlouho, jak jen to šlo padal Germán za Germánem, přestože Germánů bylo mnohem víc. Na to, kolik nás bylo sme si vedli výtečně. Mandel s ostatními pronásledoval prchající Germány. Když dopluli na souš, viděli vypleněná města a mrtvé Germány. „To je dar od boha…“ pomyslel si a uviděl Řeky, jak vypalují poslední vesnici. Netrvalo dlouho a Germáni byli pobiti. Teď zbývá jen Amreps. Všichni Egypťané se vydali proti němu. Posílena vášní a silou zničila egyptská vojska i tak silného protivníka, jakým byl Amreps.

Dátum: 17.07.2008 21:09:06, Autor: Mandel, Národ: Egyptan



III. vek

Povídka - Sethovi bojovníci

Sethovi bojovníci se s vysokým odhodláním pustili do vody u pobřeží Arabii_Petraei, aby zničili proradného nepřítele,
který po dlouhou dobu trýznil nevinné Egypťany. Předsunutá hlídky hlásila skupinu nepřátel poblíž skalního převisu.
Sethovi vojáci se rozestavili do rozestupů a zahájili rychlí postup ze všech stran. Po pár vteřinách byli nepřátelé rozemleti na prach. Amreps musel uprchnout z bojiště, aby si zachránil krk. Arabie..byla opět získána pro Egyptské impérium. Z radosti, kterou mu jeho elitní jednotky udělali, jim Seth udělil 24 hodin volno. A sám si pro sebe bručel:,, Spojené Egyptské vojsko vyhladí Germány do jednoho...hahaha"
Po odpočinku se vojáci zvedli a začali tažení na zbytek kdysi velkého území Germánů.Seth ale nebyl sám kdo mířil vytouženým směrem...další egyptčtí vojevůdci toužící po pomstě ho následovali.Drtivá vlna egyptských vojsk postupovala neúnavně jedna za druhou, ani jeden voják neznal únavu ani strasti.Páry nohou výřili prach, který byl vidět na míle daleko. Tento oblak ale jenom umocňoval hrůzný obraz, který představovali tisíce vojáků v plné zbroji. I nezúčastněný svědek, který by tuto podívanou shlédl, by nemohl uvěřit svým očím.Takhle to bylo několik dní, až se před nimi zjevila cílová země s obrovskou obranou. Seth utrpěl minimální ztráty při střetu s Neptunem, ty mu ale nemohli zabránit v dobytí Cyrenajky.Poslal do boje všechny vojáky, dokonce i svou osobní družinu. Byla to krvavá bitva, ztráty na obou stranách přibývali obrovským tempem.Naštěstí na scénu dorazili egyptské posily včetně Sethovi flotily, která odřízla obráncům přísun potravin.Další provincie padla a další jsou na řadě. Nic nezůstane ušetřeno před osvobozeneckými silami Egypta.

Dátum: 17.07.2008 21:07:43, Autor: Seth, Národ: Egyptan



III. vek

III. Doba - Nový začiatok?

Germani sa rozhodli, že použijú všetky dostupné spôsoby, aby vyjednali mier s Rimanmi. Jednania o výslednej podobe zmluvy boli ťažké a namáhavé. Ani jedna strana nechcela ustúpiť zo svojich pozícii, aby tým neukázala ani len náznak podriadenosti. Nakoniec sa to predsa len podarilo. Text zmluvy uvedený nižšie podpísal za rímsku stranu LordShadoW slovami:
Ja LordShadoW (zatial nevyhlaseny :) ) RIMSKY CISAR.. Tymto podpisujem zmluvu .. body 1,2,3 a tajny dodatok ktory koli zneniu nemozeme zverejnit ;) a prvý generál a veľvyslanec Rímu pre Germaniu Bartram slovami: Ja pan Sardinie, a okolnich mori: souhlasim se smlouvou mezi Rimem a Germany.
Za germansku stranu Apeiron: Ja Apeiron (len zastupujuci vodca Germanov) tymto podpisujem Mierovu zmluvu s Rimanmi - a to vsetky body vcetne tych tajnych ;) a prvý generál Neptun: Já jako já (Neptun...) souhlasim se smlouvou mezi Rimem a Germany a budu ji respektovat...

My narody Germanske a Rimske sme sa dohodli na tomto zneni mierovej zmluvy:

1. Ziadny prislusnik jedneho naroda nesiahne kradmou rukou na provinciu ani mesto ovladane prislusnikom druheho naroda ani na jeho sameho az do konca veku. Jedine v pripade ak by jeden z narodov uz mal ovladnute vsetky cudzie provincie s vynimkou dvoch provincii od kazdeho naroda, aktivuje sa clanok dva tejto zmluvy.
2. Vojna je mozna len na uzemi mimodomovskych provincii oboch narodov aj to len za ucelom ich ovladnutia. Za domovske provincie Germanov sa povazuju vsetky provincie od Galie, Vindelicie a Moesie na sever vcetne spomenutych provincii. Za domovske provincie Rimanov sa povazuju provincie Mauritania, Hispania, Italia, Corsica, Sardinia, Sicilia, Pannonia. Tento clanok zmluvy je neplatny, kym nedojde k jeho aktivacii popisanej v clanku jedna.
3. Akykolvek prechod cez provinciu druheho naroda sa vopred oznami druhej strane spolu s dovodom prechodu.
4. Tajny dodatok, ktory sa nebude zverejnovat na Svetove forum...

Zmluva začala platiť od druhého dňa tohto veku. Zatiaľ čo bežali rokovania ako aj po nich sa Germanska ríša rozrástla na najväčšiu na svete. Nevyplýva z toho, že by ovládla svet, ale len to, že sa národ dokázal veľmi rýchlo dohodnúť na rozdelení jeho provincií a rýchlo ich aj obsadil a začal využívať. V tomto čase sa ríša rozprestierala na území provincií Galia, Vindelicia, Moesia a na všetkých provinciách nachádzajúcich sa na sever od spomenutých. Na čelo národa sa po voľbách dostal Apeiron, ktorý sa nechal oslovovať ako Dauphin (titul francúzskych princov). V šiesty deň veku bola podpísaná dohoda s Egyptom, ktorú ratifikoval za egyptskú stranu Leinad slovami: Podepisuji, jakožto faraon Egypta a za germánsku stranu Apeiron: Podpisujem za Germansku stranu.

Smlouva o neútočení mezi Egyptem a Germány:

I. Žádný z občanů Germánské nebo Egyptské říše nesmí zaútočit na provincii, město či občana druhého národa.
II. Při porušení kteréhokoliv z pravidel bodu I. je národ, do něhož patřil útočící občan povinen zaplatit reparace ve výši odpovídající způsobené škodě. Tato suma bude přesně vypočítána vládou postiženého národa.
III. Pokud bude chtít jeden z národů vyhlásit válku nebo neutralitu druhému, musí to oznámit na světovém fóru aspoň 60 hodin předem. Také to oznámí vůdci tohoto národa.
IV. Pokud jeden z podepsaných národů zabere druhému město nebo provincii, má tento právo na opětovné získání ztraceného území/města silou, aniž by čekal 60 hodin. Jestliže ovšem bude tento čin vést k ukončení míru, musí před dalšími útoky uplynout lhůta 60 hodin.
V. Vstup na území druhého národa je možný pouze po vzájemné dohodě.
VI. Pokud bude podepsaným národem napaden spojenec druhého národa, má tento právo zrušit mír už 24 hodin po oznámení na světovém fóru.

Dátum: 17.07.2008 20:56:49, Autor: Apeiron, Národ: German



III. vek

III. Doba – Egypt jako domov

Slunce již tři předlouhé věky praží na egyptské písky. Houževnatý africký lid již po tři věky tyto písky nazývá svým domovem. A již tři věky Egypťané patří mezi nejsilnější a nejchytřejší národy na celém světě.

Sjednocení Afriky pod egyptské vedení nezabralo skoro žádný čas. Na úrodných Egyptských oázách pracovali farmáři a horníci dobývali zlato z pískovcových masivů. Naše mocné loďstvo obsadilo oba větší ostrovy – Kypr a Krétu a zanedlouho jsme ovládali i Řecko. Když naši generálové stanuli na půdě Athén, hlavního města tehdy bezmocné říše Řeků, viděli v tom spojenci Římané a Germáni jedinečnou příležitost na vyhlášení války. Tvrdili, že obsazení slabé řecké říše je barbarství. Germáni navrhovali dohodu o nedotknutelnosti domovských provincií (Gentlemanskou dohodu), která sice pro nás byla nevýhodná, ale pod nátlakem jsme ji přijali. Vyhrůžky se vystupňovaly do té míry, že bylo nezbytné provést preventivní úder proti Římu.

Geniální plán Velitele armády Frozen_Hera umožnil napadení Římské říše ze dvou stran. Našim armádám se ale nedařilo prorazit obranu nepřítele. Římský císař LordShadoW se svými statisícovými legiemi dokonce pronikl až do Numidie. Naštěstí ho zastavil vezír Egon dotovaný FDE a Persií. Pak přišla pohroma. Kolony vojáků, jídla a zlata se začaly ztrácet v poušti. Dodnes se neví, jestli za to mohli nepřátelští záškodníci nebo písečné bouře. V každém případě to umožnilo Lordu ShadoWovi znovu shromáždit síly dostatečné na útok.

Mezitím jsme s Germány uzavřeli dohodu – Egypt se stáhne z Řecka a Germánie se nebude vměšovat do války v Africe. Tu jsme ale beznadějně prohrávali. Jedna provincie za druhou padala do římských rukou. Legie se neúprosně blížily k Alexandrii. Pak Germáni vyhlásili válku Persii a ta nedokázala odolat zdrcujícímu náporu. Alexandrie padla i s jejími poklady do nepřátelských rukou, protože Řím nebyl vázán Gentlemanskou dohodou. Vláda unikla na Krétu. Mnozí to považovali za konec Egyptské říše.

Zůstaly již jen dvě říše – Řím na západě a Germánie na východě. A stalo se to, co se stát muselo – vyhlásily si válku. Jedno z prvních území, které Řím ztratil byl Egyptus. Germáni porušili dohodu, kterou sami navrhli. Hájili se tím, že Egyptus dobyli od Římanů a tedy že dohoda porušena nebyla. Bohužel při útoku bylo zabito mnoho Egypťanů, ale za ty Germáni poslali reparace. Strhla se ohromná hádka, zatím jen na diplomatické úrovni. Když už se zdálo, že egyptský hněv opadnul, Germáni zaútočili na Kypr. Tak očividné ignorování jakýchkoli dohod, které Germáni uzavřeli vyburcovalo Egyptské válečníky k osvobození Egyptu. Tak jsme vyřešili problém s Gentlemanskou dohodou – už bylo jasné, že Egyptu patří jednomu ze signatářů Dohody a tak je nedotknutelný. Dauphin Apeiron ovšem po chvíli váhání (a hádání) dobyl naši domovskou provincii zpět. I když se naše „Říše“ rozkládala pouze na dvou ostrovech (Kypr jsme získali zpět po zmizení matrixe – jeho vlastníka), egyptské loďstvo bylo dvakrát silnější než všechna ostatní dohromady. Tisíce válečných lodí obklopovaly ostrovy a ty tak nemohly padnout do cizích rukou. A to vše díky Námořnímu spolku.

Naše situace po útěku na Krétu byla kritická. Římané nebo Germáni mohli kdykoliv zaútočit a dobyli by nás i s relativně malou armádou. Velitel armády Frozen_Hero sice zajistil finanční rozvoj Egypťanů na Krétě svým obětavým zakládáním desítek měst, která pak předával do správy chudších Vezírů a Správců, ale naše vojenská síla byla mizivá. Naštěstí vezír Mandel dostal spásný nápad – založit organizaci, která by bránila pobřeží Egyptské říše. Do Spolku se přihlásili elitní vezíři se silným námořnictvem. Postupem času se Námořní spolek stal hlavní vojenskou složkou egyptské armády s vlastním vedením a rozhodovací mocí.

Germáni udělali jednu fatální strategickou chybu. Když se Egypťané stáhli z Řecka, nechali domovskou provincii v rukou původních obyvatel. Ti do svého vedení zvolili UjoDura (po odstoupení Ak-47 a Melkora), který dokázal zorganizovat zbývající Řeky a začal s horečným shromažďováním finančních prostředků. Téměř všechna vojenská síla obou bojujících mocností byla soustředěna na frontě, a tak mohli Řekové za velmi krátkou dobu obsadit všechny provincie kolem sebe. Germáni a (zvláště) Římané byli velice překvapeni a nezmohli se na velký odpor – byli vyčerpaní válkou a Řekové postupovali s drtivou silou a rychlostí.

Po dohodě s Řeky jsme dobyli zpět Afriku. Oslabení Germáni už nepředstavovali takový problém. I Persie dostala šanci a získala zpět malou část Asie. Zbytek bývalého perského území zůstal Egyptu. Když padla poslední Germánská provincie, nastalo dlouhé období míru a blahobytu. Jednou z mála významných událostí té doby byla dohoda o Kypru – měli jsme zaručeno, že Persie nám tento ostrov, který nás s Krétou zachránil, bude patřit už navždy Egyptské říši. Také byla vytvořena funkce zástupce Faraóna, kterou dosud vykonával neoficiálně Frozen_Hero. V historicky prvních egyptských volbách byl zvolen Cain, který tento post zastával až do konce věku.



Významné události této doby:

Válka Říma proti Germánii

Znovuzrození Řeků

Vytvoření Námořního spolku

Námořní spolek je nejnovější egyptská organizace. Jejím úkolem je bránit pobřeží naší země před vyloděním nepřátel. Samozřejmě v případě nutnosti i útočí. Stará se také o bezpečnost obyčejné přepravy. Jeho členové také zpravidla spravují ostrovy. Vůdce této organizace je vezír Mandel, členy jsou Cain, x_t_c a Nehru-ur.

Vytvoření funkce zástupce Faraóna

Zakoupení Kypru

Statistika:

Nejlepší bojovník – Neznámý

Nejlepší farmář – Kvůli ztrátě Egypta FDE nefungovalo

Největší vojenský úspěch – Ubránění Egyptské říše na Krétě a Kypru

Největší vojenský neúspěch – Prohra ve válce s Římem

Medaile:

Medaile Poštovního holuba udělena Frozen_Herovi za rozdělování měst na Krétě

Medaile Rozzuřeného velblouda nebyla udělena

Dátum: 17.07.2008 20:43:54, Autor: Cain a Leinad, Národ: Egyptan



II. vek

II. věk

Gréci už po prvom veku boli veľmi slabý národ, boli stiesnení v malej hornatej provincii menom Acháia. Prví konzul Melkor nemal ľahkú úlohu, nemal ani bojovníkov ani priestor pre rozvoj svojej ríše. Bolo to v čase keď barbarské germánske kmene boli na vrchole moci a snažili sa ovládnuť svet. Grécky národ bol odsúdení na milosť iných národov. Naše pastviny a polia boli dlhé veky plienené Peržanmi a Egypťanmi. Bola to doba temna pre grécky národ.

Ale už v týchto hrozných časoch sa organizovali skupiny bojovníkov ktorým sa nepáčilo v akom stave sa ríša nachádza. Keď mali dostatok síl zostúpili z hôr a smerovali rovno do Atén, kde chceli naliehať na prvého konzula aby zmenil situáciu Grécka. Ten vedel, že ich nemôže udržať, netrvalo dlho a trónu sa ujal nový konzul, menom ujoduro. Nemal ľahkú úlohu, prevzal ríšu v troskách, ľudia hladovali a boli zúfalí, nemali záujem sa púšťať do vojny.

Ako prvé kontaktoval vlyvných ľudí ríše aby pomohli v rozkvete Grécka. Boli to lesoun, Ak-47, Taeniopus, Oreias a dokonca aj starý vládca melkor sa pridal. Znova nastal rozkvet ríše, ale idylka sa rýchlo rozplynula, keď náčelník Germánov Apeiron trval na pomoci gréckeho loďstva a my sme boli nútení potopiť flotilu vysokopostaveného rímskeho občana, menom Bartram. Prišli sme pri tom o celú flotilu a boli sme tam kde pred tým a čo bolo horšie, Germáni sa nám postavili chrbtom, keď na Atény pochodovala obrovská armáda pod vedením pepu. Každý v Acháii kto mal nohy a ruky sa chopil zbrane, ale ani to nestačilo a nepriateľ našu obranu prelomil. Netrvalo však dlho a rímske légie boli nútené opustiť grécke územie, pretože odhodlanie Grékov bolo také veľké že vyhnali légie holými rukami.

Vtedy si prvý konzul uvedomil, že to nemôže vzdať, a že za každú cenu musí vyviesť svoj ľud z biedy a zotročovania. Nastala doba rozvoja, každý kto mohol pomáhal pri obnove ríše, stavali sa nové sýpky, začali sa obrábať spustošené polia, hĺbili sa nové bane a začali sa stavať nové lode. Ríša sa nenápadne dostávala k svojmu vrcholu a nechcela byť už odkázaná na milosť iných národov. Keď sa podarilo stabilizovať ekonomiku, začala výstavba armády a organizovali sa prvé plány na zväčšenie ovládaných teritórií. V tom čase už germánske kmene ovládali veľkú väčšinu sveta, Peržania už prakticky neexistovali, Egypťania ovládali len ostrovy Cyprus a Krétu a čelili útokom Germánov a Rimania boli na pokraji zrútenia.

Vtedy sa rozhodol prvý konzul udrieť. Hlavnú stratégiu dostal za úlohu vypracovať veľmi skúsený stratég Lesoun. Za pomoci všetkých generálov sa podarilo obsadiť rímske územia a tým sa z Grécka stala opäť veľmoc. V tom čase boli na pokraji zničenia aj Egypťania, a práve tým sa Gréci rozhodli pomôcť, poslali im štedrú finančnú pomoc, ktorá ich zachránila pred jasnou porážkou. To sa však nepáčilo Germánom, ktorí hrozili vojnou. Prvý konzul si bol taký istý pevnou pozíciou Grécka, že im vyhlásil vojnu. Tí takúto reakciu nečakali a vôbec nevedeli čo robiť, keďže ich vojská boli roztrúsené po celom známom svete, nestačili sa vrátiť a ochrániť domovinu. To už za pomoci vzbury v Perzii a útokom egyptského loďstva Gréci ovládali väčšinu mapy a stali sa jasnými víťazmi veku.

Od tohto obdobia je Grécka ríša jednou z najmocnejších v celom známom svete.

Dátum: 17.07.2008 20:59:53, Autor: ujoduro, Národ: Grek



II. vek

Dna počátku druhého a také minulého věku se znovu obnovilo spojení skušených hráčů prvního věku kulika ,matrixe a sherta.Vystužené schopným Romanem , který na konci prvního věku začal sbírat zkušenosti. Na začátku si stálí hráči rozdělili pravomoci král:matrix,místokrál:kulik a zároveň dostal post ministra školsví , shert:byl ministr obrany a Roman byl ministr zahraničí.Po rozdělení funkcí se hráči rozutekli po perské říši.Zatím co perzie měla jasný cíl zabezpečit domovinu a po moři které bylo o proti prvnímu věku přidáno ke hře napadnout germány.Naši největší a nej bližší spojenci byli egypťané.Egypťané vyrazily po moři dobít území v řecku , ale velice podcenily situaci zatímco v řecku výtězily přez afriku se k Nilu blížil Lord Shadow (římský císař) s obrovskou armádou aby je potrestal za útok na řecko.Egypťané zareagovali pozďe a domů se nestihly přesunout silní hráči na moři a slabí se snažily za přispění perských peněz ubránit svou vlast někteří egypťané zůstali v řecku , ale byl to zlomek egypské armády.Zatímco na egypt táhli římané na perzii přes evropu táhli silné armády germánů ,kteří zničily egypťany v řecku a sami ho obsadili perzie se ocitla v kleštích ze spodu římané a z vrchu germáni a spojenci na moři neschopni v čas zasáhnout za veškeré snahy všech starších hráčů jme byli poražemi celou mapu ovládli germáni a římané. Čas všech utlačovaných národů nastal při germánsko římské válce řecko najednou z ničeho nic ovládlo celou evropu část asie egypt ovládl afriku a zbytek asie peršané v tu dobu už skoro nehráli tento zvrat se stal asi měsíc po naší porážce ale matrixovi a kulikovi diplomatické vztahy udělali svoje za kypr ,který dostali egypťané na tento věk jsme dostali dvě provincie a skončili na konci věku třetí.

Dátum: 17.07.2008 20:58:54, Autor: Shert, Národ: Perzan



II. vek

II. Doba – Dobývání moře

Na začátku druhé doby si Egypt počínal mnohem obratněji. Provincie byly rozděleny spravedlivě hned ze začátku doby. Bohužel Římané stihli zabrat Mauretánii dříve než my. A protože jsme s nimi uzavřeli mír, nepokoušeli jsme se ji získat zpátky. Vůdcem byl znovu jednohlasně zvolen Leinad, funkce ministrů zůstaly ve stejných rukách.



Krátce po začátku doby jsme uzavřeli mír s Peršany a Římem a naopak vyhlásili válku Řecku a Germánům. Uvědomili jsme si také sílu našeho loďstva. Po průzkumu na moři byly objeveny dva větší ostrovy: Kréta a Kypr. Oba jsme poté získali. Začala se plánovat invaze do Řecka. Ta započala nedlouho potom. Dobyli jsme provincie Achaia a Illyricum, což už tak slabé Řeky naprosto rozdrtilo a nebyli schopni jakéhokoliv odporu. Sice jsme poté Illyricum ztratili, ale pořád můžeme tvrdit, že Řecko jsme porazili.



Naši spojenci Římané zahájili útok na Germány. Porazili je na celé čáře. Ale Germáni se necítili být poraženi. Tak začala partyzánská válka. Germánští záškodníci se rozutekli všude po světě a škodili. K nám do Egypta dorazil Neptun. Dostal se z Numidie až do Cyrenaicy a celou cestu plundroval, pálil a ničil. Ale před Egyptem se zastavil. Potom, co jsem ho upozornil na jeho nekalé praktiky se hájil tím, že v současné situaci je to jediný způsob boje. Ale nabídnul, že pokud mu zajistím průchod Afrikou a Numidií bez boje, odejde zpátky do Evropy. A tak se i stalo.



Významné události této doby:

První větší využití námořnictva

Objevení čtyř nových provincií: Korsiky, Sardinie, Kypru a Kréty

Statistika:

Nejlepší bojovník – Seth – 31 vítězství a za dlouhodobě nejvyšší mocnost 18 219 300

Nejlepší farmář – Cain – přispíval 2500-3500 denně

Největší vojenský úspěch – Dobytí Řecka, Kypru a Kréty

Největší vojenský neúspěch – Žádný z neúspěchů nebyl tak velký, aby stál za zapsání

Medaile:

Medaile Poštovního holuba udělena Egonovi za vytvoření internetových stránek Egyptské říše

Medaile Rozzuřeného velblouda udělena Sethovi za dobytí Řecka

Dátum: 17.07.2008 20:55:29, Autor: Cain a Leinad, Národ: Egyptan



II. vek

II. Doba - Sťahovanie národov

Začiatok druhej Doby bol chaotický. Prebiehal urputný boj o provincie vnútri národa. Túto našu slabinu šikovne využili Rimania, ktorí nás hnusne prepadli, aj navzdory dohode o neutočení. Ako zámienku prepadu uviedli náš útok na provinciu Galia. Tú v tom čase ovládal náš vodca S_bomb. Na vojnu s Rimanmi však nebol pripravený a po frontálnom útoku Rimanov provinciu stratil, ba čo viac sám pri jej obrane padol. Jeho telo sa však nikdy nenašlo a preto celý národ tajne dúfa, že sa jedného dňa objaví živý a zdravý...

Po tejto rane už národ Germanov nebol schopný odolávať čoraz silnejším útokom rímskych légií. Vodcovia jednotlivých rodov sa bránili udatne, ale nebolo to nič platné. Légie postupne získali celé historické územie Germánskej ríše... Zbytky Germánov sa rozutekali po svete ako mravce z rozkopaného mraveniska. Neptun šiel do Afriky, Apolos a Apeiron do Ázie. V Afike sa Neptunovi podarilo silným Egypťanom vziať tri provincie, ktore vyplienil a vypálil do tla. Apolosovi a Apeironovi sa dokonca podarilo vytvoriť celistvé územie piatich provincií, predtým ovládaných Peržanmi a dostatočne ho opevniť. Pohľad na mapu prezrádzal, že Germani neboli vyhladení, tak ako to hlásali ostatné národy, ale sa len presťahovali na úrodnejšie planiny.

Dátum: 17.07.2008 20:53:31, Autor: Apeiron, Národ: German


III.  II.  

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

© 2003 - 2021 Tým Rímskeho Impéria, všetky práva vyhradené,     hosting: G-Hosting     freehosting: HY